Jednou si nahoře, jednou dole. Rčení známé, až omšelé. Ale na Karlovy Vary pasuje dokonale. Ambiciózní klub, který se zajíkal loni v extázi, se letos škube v křečích v play-out. Dotrápil se až na poslední místo. Nemám v sobě ani špetku škodolibosti, ale moje sympatie tenhle klub nemá a nikdy neměl, proto ten krutě romantický titulek.

Laťka je nastavena a její hodnota trvá. Výkony jdou směle ruku v ruce s body a ty nás po malých dávkách uklidňují. Barážové propadlo na nás sice stále ještě svádivě mrká, ale pomalu se ohlíží po jiných. Tři body proti Brnu pečetí dosavadní výkony ve skupině o udržení. K večernímu pozápasovému rozhovoru jsem si vybral Ríšu Diviše. Trochu se zdráhal, ale nakonec svolil a vzniklo tak příjemné povídání.

Jako už jsem tu psal a napíšu to znova. Ta play-out je divná soutěž. Když už musíme hrát tuhle divnosoutěž, je super, že se daří a pomalu máváme šátečkem kocábce jménem "Baráž". Máváme, ale zatím velmi pozvolna. Boleslav i Vary nejsou zrovna ve své kůži a tak opravdové prověření nás čeká až dnes. Kometa Brno vede podle očekávání minitabulku, tudíž bude velmi zajímavé sledovat, jak se jim povede dnes.

Poskakování po posledním fleku pokračuje. Škodovkáři se dnes budou snažit ohnout krk našemu mužstvu, od kterého si bude chtít vybrat dluh z posledního měření. Ale jak je psáno v titulku, nebýt jejich brankářské jedničky, neměli minule nárok. Jejich tým není v ideální pohodě, ale o všem podstatném se rozhodne až večer. Znovu opakuji, pokud budeme hrát tak jako v posledních zápasech - nemám obavy.

Opravdu z toho začínám mít dobrý pocit. Konečná fáze letošního extraligového tažení nás zastihla ve výborné kondici. Když nám přejí i tyčky, soupeři na nás netasí všudypřítomné lapačky, vyrážečky a jiné obranné předměty včetně údů svých, máme nad každým navrch. Už za tři dny začíná další přetahovaná, ale my můžeme hledět do budoucna směle, jsme na koni. Své o tom ví i strážce svatyně; Lukáš Cikánek.

Už se to začíná protáčet a tahle monotónní soutěž ukazuje svou šedou tvář. I když je letos skutečně o co hrát, tahle nadstavba má slovy klasika; půvab párku ohřejvanýho od soboty. Buď jak buď, nejdůležitější je, aby to pro naše barvy dopadlo nakonec dobře. Výkony jsou povzbudivé, koncovka už méně. Doma je ovšem doma.

Stalo se nevídané a nás to zhluboka blaží. Vyhráli jsme potřetí za sebou a odrazili se od extraligového dna. Po právu na naše místo spadla nemastná neslaná Boleslav. Pevně doufám, že napořád. Ale buďme na pozoru! Další bitva je vyhraná, ale válka pokračuje. Naštěstí máme v týmu bojovníky, kteří se soubojů nestrachují. Jeden z nich je Libor Procházka.

Tak se nám to líbí. Kdyby se celá sezóna odvíjela tak jako poslední duely, máme vystaráno. Po smetení Litvínova se stal malý zázrak a modrobílá družina přivezla tři body z Karlových Varů. Trenérovi Hynkovi tím skončilo jedenatřicetizápasové hostování na lavičce Energie, do funkce se vrátil opět Josef Paleček. Zajímavé, že?

Rok se s rokem sešel a jsme zase v nadstavbové části zvané play-out nebo Skupina o udržení, chcete-li. Zatímco loni šlo celkem o zklamání, letos byla situace jasná. O lepší vyhlídky nás připravilo množství těsných porážek. Pozdě bycha honit a omluvenky se neberou, takže malou útěchou pro nás může být pouze fakt, že dnešní soupeř, karlovarská Energie, zažívá pád z kategorie hrůzostrašných. To je potom vážně ostuda!

Kdyby byly všechny zápasy jako s Litvínovem, bylo by nám blaze. Chemici odjeli s ostudou a my jsme tak rázně vykročili směrem k záchraně extraligy. Přiznám se, že odevzdaný výkon hostů mě celkem překvapil a výrazně zklamal. Asi tu Slavii opravdu chtěli. Stejného názoru byl i kapitán Pavel Patera, kterého jsem si pozval na slovíčko.