HC

No tak je konečně hotovo. Byly to nervy dojít až do bodu, kdy si budeme moci oddechnout. Sezóna se nepovedla, ale i napřesrok budeme extraligoví. Výhra nad Brnem byla povinností. Přijeli s dětmi a ještě navíc ne moc šikovnými. My máme mladíky z jiného těsta. Mezi naděje patří i Tomáš Knotek. A jedním z mých dotazů byla otázka, bude jí i nadále na Kladně?

Je to fakt o nervy. Tahle věta proběhla v hlavě každého z nás jistě mnohokrát. Včerejší zápas toho nebyl výjimkou. Ale šťastný konec posledního mače je předzvěstí kýžené situace. Alespoň dle mého názoru jsme z toho jednou nohou venku. Pavel byl trochu opatrnější, ale tak to má být. Je to uvážlivy kapitán a myslí i na nejasné zítřky.

Soukolí zvané play-out běží již nemilosrdně a naplno a naši i přes odhodlání stále nenabrali kýžené obrátky. Po dvou utkáních venku se představili doma s Kometou Brno, a to bylo, po neuvěřitelné sérii bez plného bodového zisku, už snad opravdu vymodlené vítězství... Ve vzduchu poté visela zásadní otázka: Jsme schopni to zopakovat a dostat se na vítěznou vlnu? Průběh nedělního mače se Spartou zdá se býti velkým příslibem...

Nedělní večer byl opravdu příšernou ukázkou toho, kam může kladenský hokej ještě letos klesnout. Nikdo nepředvedl nic a chyboval naprosto každý. Vyhraný zápas jsme luxusně zazdili a marnému Litvínovu naservírovali tři body na zlatém podnose. Věřím, že tohle už bylo dno a v play out uvidíme jiný mančaft. Kdo tomu nevěří, ten to má blbý. Co na to Libor?

Když už jsme se pomalu smiřovali s tím, že si připíšeme další bezbodový zápas, přišlo vyrovnání v power play. Radek Smoleňák, který přišel z konkurenční Sparty, vystřelil alespoň bod. Nakonec se rozhodovalo v nájezdech a ani muž s číslem 30 v nich neměl potřebné štěstí. Jaké měl po zápase pocity?

Zmar nad zmar. Když si vytvoříme alespoň nějakou šanci, tak ji nedáme. Soupeři stačí hrát pozorně a body má v kapse. Scénář, který se opakuje s železnou pravidelností. Chlapci budou muset ještě pořádně zabrat, hrát pro Kladno a jeden pro druhého, zanechat případných myšlenek na vlastní ego a co bude se mnou po sezoně. Tuhle otázku si možná klade i Radek Bělohlav, ale na ledě se snaží.

Jaká škoda, že na překvapivé tři body z Mladé Boleslavi nenavazuje další bodový zisk. Sparta se trápí dlouhodobě a fakt, že se chytí právě na nás, je mrzutý dvojnásob. No stalo se, ale tyhle domácí prohry by nás mohly v konečném účtování poměrně dost mrzet. S tím souhlasí i náš borec z útoku - David Stieler.

Dlouho to nevypadalo tak, že bychom měli dnes brát větší počet bodů. Zarputilost společně s trpělivostí nám však přinesla ovoce. Perníček hostům zhořkl, i přestože obrazně nebyli horším týmem. Ale naše squadra není předurčena pro to stále tahat za kratší konec extraligového provázku. Dva body jsou doma a je nám opět veseleji. Je však více než nezbytné neusínat na vavřínech, stále nám jde o každý bod. Nepolemizuje o tom ani Martin Falter.

Zápas s Plzní vyplnil další okénko v mezisvátečním programu hokejového fanouška. Pro hokejisty, tedy aktéry samotné podívané, byl druhým v necelých čtyřiadvaceti hodinách. Toť slušná porce i pro trénovaného borce. Extraligové regule jsou však neúprosné a vrcholový hokej žádoucí. Jen ten výsledek nebyl podle našich představ. Jsem rád, že ani Jirka Kuchler nehledal pro porážku výmluvy.

Banda zoufalců, jak je často naše družina nazývána rozmilými soupeři, se v zápase proti Vítkovicím nadechla k dalšímu střípku z kolekce vyvracení invektiv. Žel bohu skvěle rozjetý zápas skonal na klasické kladenské nemoci - nedostatečnou soustředěnost a pasivitu. Třígólová smršť z druhé třetiny tak znamenala pouze bod. Veselo z toho nebylo ani Davidu Růžičkovi, který příkladně bojoval a pral se o své místo na slunci.