Smutné hokejové výročí

Před pěti lety jsem pro Kladenský deník napsal takové postesknutí fanouška právě s tímto názvem Smutné hokejové výročí. Smutně konstatuji, že ani dnes není nutno nadpis měnit. Postavení v tabulce je přibližně stejné, navíc hrajeme o ligu níže. Pět let není úplně krátká doba, stalo se toho dost.

Jen si vzpomeňme, jak jsme měli sevřené zadnice, když hrozil prodej licence. Velkou práci odvedl fanklub. Jeho petice a následný happening udělaly své. Teď se trochu stydím, že jsem jej tehdy v hokejové depresi přirovnal ke „ztracenému kmeni v poušti, který vzývá návrat spasitele“.

Ostatně spasitel opravdu přišel a extraligu pro Kladno zachránil. A následující dva roky se Zdeňkem Vojtou na střídačce zase přinášely momenty hokejové radosti, dokonce ožívala zašlá sláva vyprodaných stadionů – pravda, především při výluce NHL a pohříchu spíše na stadionech soupeřů. Okolnosti následného sešupu ještě čekají na pořádné vysvětlení. I když kdoví, možná zůstanou navždy v „Aktech X“.

Klub se nadále těší významné podpoře města a toky peněz se staly do jisté míry transparentnější. Složitější to je s dalším pilířem, na němž profesionální sport stojí, se sponzory. A je to především zásluha slavné 68, že už jsou mezi nimi i velké značky.

Pamatuji se, že když bylo „Kladýnko“ pasováno do rytířského stavu, řekl jiný velký Kladeňák, Ota Černý st. v jednom rozhovoru, že nový vlastník by měl změnit strukturu vedení a vytvořit obvyklou podobu profesionálního klubu.

No a kdo jiný by o tom měl něco vědět, než hokejová legenda, která sportovní management viděla jak ze západního, tak z východního úhlu pohledu? Která prošla řadou profesionálních klubů NHL a svého času byla jednou z hvězdných tváří tehdy se rodící KHL.

Je nyní hokejové Kladno spíše na Západě, nebo na Východě? Je standardním ekonomickým subjektem s kompetentní manažerskou strukturou? Nakolik se do jeho chodu promítají lokální politické šarvátky? Připomínají nedávné změny koncepční stabilitu nebo personální tápání? Lehké otázky, těžké odpovědi.

Co ale musím uznat - zvedla se úroveň mediální práce a PR. Před těmi pěti lety bývalo nejobvyklejší komunikační metodou mlčení. Bylo příznačné, že klub neměl žádného mluvčího, tiskového a PR manažera. To se změnilo a snad svítá na ještě lepší časy třeba v podobě chystané síně slávy.

No, a když tedy v závěru přecházím přece jen na optimističtější notu, připomínám mládež. Když se ta bude držet mezi elitou, je to možná důležitější, než kde hraje ta naše parta profíků. Líheň tu pořád je.