Vlakový výjezd na spartu - pohled jinýma očima


Autor: pan Shimi - Datum: 20 leden 2020

Jak jste asi v minulém týdnu zaregistrovali, na našich stránkách vyšel článek fanouška Hopa o hokejovém výjezdu na spartu (kdo jste nečetl některý z mých dřívějších článků, tak opět zdůrazňuji, že já píšu “sparta“ s malým “s“ a hodlám v tom pokračovat). Věc se má tak - Zelí mě pošťouchnul, že Hop o věci napsal článek, ale je takříkajíc člověk “zvenku“ a že by nebylo od věci, kdybych napsal článek ještě z druhého pohledu, tedy fanouška “zevnitř“, z kotle. Ještě chci napsat, že Hopův článek je moc pěkně napsaný. Tak i já se toho tedy ujímám a opravdu velmi volně Vám přináším můj pohled na věc...

 

Takže, myšlenka uspořádat vlakový výjezd za naším největším rivalem se zrodila v hlavách několika fans již před několika měsíci. Nezůstalo ale jen u žvanění a věc se opravdu zrealizovala. Myslím, že není přehnané tvrdit, že největší zásluhu na této akci má dvojice Gazza – Zelí (třetím do party zasloužilců je rozhodně Plech, to je nutno zmínit - pozn. Zelí). Ale zapojili se i ostatní, přičemž ten pomohl s tím a ten zase s tímhle a jsem rád, že i já jsem se mohl zapojit, tak jako ostatní. A právě na tom se ukázala síla našeho kotle, že když o něco jde, dokážeme se semknout a všichni táhnout za jeden provaz. Tak tedy abych přeskočil další formality, k výjezdu samotnému...

Ten pro některé začínal již v 8:30 ráno, kdy se otevírala Amálka speciálně pro nedočkavce. Já jsem tuto “nadstavbu“ nechal myslím velmi rozumně bez odezvy, protože jsem věděl, že den bude náročný a také, že mě v pondělí čeká ranní směna. Dorazil jsem tedy tak akorát, kdy byl sraz “těch, co spolu na hokej chodíme“ a kdy se začal srocovat dav. Po hromadném focení jsme se usadili v našem pátém “haldařském“ vagónu, kde jsme měli k dispozici i dva soudky, z toho jeden hrazený mecenášem Mrazákem, který tímto nechal na své zdraví připít i ostatní. Myslím, že Mrazák bude hodně dlouho zdravej...

Cesta proběhla v poklidu, až mi to bylo podezřelé. :o) Navíc jsme jeli Pražským semmeringem, což bylo další plus pro ty, kteří se rádi dívají z okna. Když jsme dorazili do Libně, Absi se chopil megafonu, bubeníci svého náčiní a vyrazili jsme. Za neustálého skandování jsme cestou k O2 Aréně v Libni způsobili celkem značný rozruch a kam jen člověk pohlédl, tam byl nějaký Kladeňák. Že něco takového způsobíme, jsem ale tak nějak čekal, protože takových průvodů už jsem se v životě pár zúčastnil, i když převážně jako fotbalový fanoušek. Že ale kvůli nám v Libni de facto zkolabuje doprava, to bylo milé zjištění a třešnička na dortu. Když jsme konečně došli až před O2 Arénu, kladenské srdce plesalo a hrdost a sounáležitost ke svému městu a klubu (kterou podle mě v takové míře nikde jinde nemají) gradovala. Navíc v pohoršených očích ať už sparťanů nebo jiných čumilů ve frontách nebo v aréně jsme vypadali nadmíru důstojně. Anebo jako banda psychoušů, vyberte si možnost, který se Vám líbí víc. :o)

Náš nástup do arény byl celkem impozantní a evidentně to hodně dýchlo i na samotné hráče, jak také sami vypovídali v pozápasových rozhovorech. Od teď už na to nebyli sami, měli nás za zády. A aniž bych nějak chtěl snižovat skvělý výkon našeho týmu, možná že i to se nakonec ukázalo jako rozhodující prvek zápasu.

Nejdříve ale k samotnému zápasu. Na začátek nás překvapilo, že sparťanští mírotvorci vůbec neukazovali ani neříkali naši sestavu (což se podle informací od mého kamaráda fandícího Pardubicím stalo i včera, když v O2 aréně nastoupili Pardubice proti spartě a možná to dělají i jindy, nevím...) a dokonce neopakovali zpětný záznam některého z našich gólů a ani ho neuvedli na kostce. Prosím, každý jde na soupeře jinak, ale já toto třeba považuji za absolutní špínu. Ale dobře tedy, boží mlejny melou...

Zápas se hrál na plné obrátky již od samého začátku, kdy jsme jako první inkasovali již ve 2. minutě. Ve 13. minutě to bylo již 2:2 a zdálo se, že se máme asi na co těšit. Atmosféra byla skvělá, fandilo se aktivně a příliš nevadilo ani unylé prostředí sterilní O2 Arény, s jímž mají asi ještě větší problém ortodoxní sparťanští fans, kteří s přestěhováním z tradičních Holešovic nesouhlasí, ale to je asi tak jediné, co s tím mohou dělat. Hold byznys je byznys. A i když spartu ze srdce nenávidím, v tomhle mi jich je upřímně líto, protože to bych nepřál ani největšímu soupeři.

Do šaten se nakonec po první třetině odcházelo za stavu 3:2 pro domácí. Hrála se ale vyrovnaná partie a my věděli, že je v našich silách brzy vyrovnat. Bylo ale nakonec ještě hůře, když téměř v půlce zápasu sparťanští ještě zvýšili na 4:2. To bylo ale z jejich strany pro dnešek vše. K obratu zavelel Brendan O´Donnell a na 4:4 vyrovnával Vampi. Jak to bylo dál, víte. Ve třetí třetině jsme dokázali vstřelit další 4 góly a nakonec slavit parádní vítězství, které jen podtrhlo celý skvělý výjezd a které právě onomu výjezdu dodalo lesk.

Nejlepším hráčem týmu byl poprávu vyhlášen Jaromír, který se vrátil po dlouhé době rekonvalescence a který všem takříkajíc natrhl prdel. :o) To, co ve svém věku neustále předvádí je prostě jen vizitkou velkého hráče, jehož kariéra ne, že byla zářivá, ale je stále. I ostatní hráči si ale zaslouží velký potlesk za to, co předvedli a vlastně za to, co předvádějí teď téměř pokaždé. Současné Kladýnko je totiž plné bojovníků a je vidět, že tým funguje skvěle i jako parta. Jedinou kaňkou tak byla ubohá exhibice sparťanských fans a jejich choreo urážejícím Jardu Jágra, přičemž korunu tomu nasadili pískáním na hokejovou legendu nejen Kladna, ale i celého NAŠEHO, tedy i jejich hokeje.

Fandění během celého zápasu bylo slušné a myslím, že jsme si atmosféru užívali. Po zápase se nás – nikterak překvapivě – ujala policie v těžkých kabátech, aby za prvé zabránila nějakým střetům obou táborů, tak za druhé aby v Libni zajistila plynulost dopravy, což se jim před zápasem nepodařilo. :o)

Po poklidném, ale znovu hlasitém pochodu zpět na libeňské nádraží jsme se opět nalodili na naši “Kladenskou střelu“ a vyrazili zpět směr Kladno. Pokud vím, tak někteří pokračovali až do rána a byli mezi nimi i ti, kteří taktéž začínali ráno. :o) A my pracující a ti “slušnější“ jsme šli domů plni dojmů z parádního zážitku. Z výjezdu, který rozhodně vešel do dějin kladenského hokeje a na který se bude dlouho vzpomínat. A ti, co nejeli, můžou jenom litovat.

Závěrem chci ještě jednou všem poděkovat za skvělou organizaci a vůbec za všechno. Ukázali jsme, že jsme skvělý tým na ledě i mimo led.

PřílohaVelikost
Kladenska_strela.jpg171.26 KB
Informacni_tabule.jpg69.28 KB

Facebook

Komunita

Povinná četba

HLAVNĚ NESPADNOUT!
Stephen Foster
Muž, jeho syn a jejich fotbalový klub
V tomto ironickém vyprávění o fandovské posedlosti, pojednávajícím o islandských majitelích, věčně se střídajících trenérech, neschopných hráčích, indických koláčích a stadionech, které se vyrovnají tomu nejlepšímu z východoněmecké architektury, se jistě poznají příznivci podřadných klubů z celého světa.

ZÁBAVA

Přívětivé místo pro fanoušky kladenského hokeje, kteří si rádi hrají nebo zrovna nemají co na práci. AKTUALIZOVÁNO!