Pětiletá Kladenská cesta zpět tam, kam patří

Kladýnko se po pěti letech strávených v “pralese“ vrací do extraligy. Pojďme se lehce podívat na oněch pět let, což je pro Kladeňáka dlouhá doba.

Pamatuji si, že když jsme tehdy v roce 2014 sestupovali, říkali jsme si skoro všichni “My co spolu na hokej chodíme“, že toho plácání už máme plné zuby a vlastně jsme se docela na změnu těšili.

Vždyť když jsme sestoupili v roce 2003 naposledy, po roce jsme se dokázali vrátit. Tak proč by to nešlo znovu? Zahrajeme si prostě 1.ligu, odfrkneme si, zajezdíme si na jiné stadiony a jdeme zase zpět. I když – malou nejistotu jsme na začátku sezony cítili už předem. U sestupu z extraligy byl u kormidla trenér Jiří Čelanský, který v průběhu sezony nahradil Zdeňka Vojtu, který byl u týmu od začátku nové historie klubu v roce 2011, kdy se do Kladna coby spolumajitel klubu vrátil Jaromír Jágr a vznikli Rytíři Kladno. Čelanský se netěšil oblibě u fanoušků a proslýchalo se, že ani i u hráčů. K našemu velkému překvapení ale tehdy sestup neodnesl a Rytíři tak do první prvoligové sezony vstupovali s ním na lavičce. Nechci to samozřejmě házet jen na něj, v týmu samotném byl velký předpoklad k tomu, aby v druhé nejvyšší soutěži hrál prim a bojoval o nejvyšší příčky. Byli tam například hráči jako Tomáš Kaberle, Petr Tenkrát nebo Miloš Hořava. Jenže tento ročník se opravdu moc nepovedl a návrat se nekonal. Jedním z faktorů mohl být také fakt, že jsme velkou část sezony hráli na hřištích soupeřů z důvodu rekonstrukce stadionu. Páté místo v základní části a téměř polovina prohraných zápasů, to bylo nic moc. V play off byl konec také hned na samém začátku, když nás vyprovodila Dukla Jihlava. S tou jsme se poslední léta předtím potkávali velmi zřídka. Poté se ale právě ona měla stát naším nejneoblíbenějším soupeřem. Ve čtvrtfinále nás udolala až v sedmém zápase a ještě hodně těsně 3:2. No nic, zkusíme to příště.

V další sezoně 2015/16 mužstvo převzali poprvé naši nynější trenéři Jindřich Lidický s Davidem Čermákem. Dokázali jsme vyhrát základní část, ale v play off bylo naším stropem opět pouze čtvrtfinále. Tentokrát jsme si zuby vylámali na Ústeckých Lvech. Nepomohly ani fantastické výkony dua David Stach – Víťa Bílek, kteří hráli v této sezoně opravdu neskutečně. Áda Stach s 66 asistencemi překonal 34 let starý rekord 1.ligy a Víťa Bílek se dostal se 45 góly na druhé místo za legendárního Miroslava Kluce, který drží rekord se 48 góly ze sezony 1958/59. Po dlouhé době se vrátil také Václav Skuhravý, aby Kladno vedl jako kapitán. V této sezoně za nás také svoji první Kladenskou anabázi absolvoval Brandon Nash. Oporou zadních řad se stal veterán František Ptáček, který Kladnu poté ještě odvedl cenné služby.

Ročník 2016/17. Pavel Patera převzal tým jako hlavní trenér a s ním přišla i jiná strategie. Patýs vsadil na zkušenost a tak jsme v týmu přivítali navrátilé bývalé odchovance a zvučná jména Petra Tona s Petrem Tenkrátem a také Jiřího Burgera, který se stal novým kapitánem týmu. Hráli za nás i další veteráni jako Peter Jánský nebo Jiří Cetkovský, v obraně stále Franta Ptáček.Vše vypadalo docela dobře. Třetí místo v základní části a i v play off jsme se dokázali posunout trochu dále. Poté, co jsme ve čtvrtfinále přesvědčivě smetli loňské katy z Ústí, vypadalo vše nadějně. Pak ale opět přišla ke slovu Jihlava. Ta nám znovu ukončila vyřazovací boje v sedmém zápase a opět velmi těsně. Tentokrát 1:0. Onen vítězný gól navíc vstřelil Richard Diviš, kladenský odchovanec.

2017/18. Tým převzal Miloslav Hořava, který už v minulé sezoně pomáhal Pavlu Paterovi. Ten se naopak přesunul na pozici Hořavova asistenta. Na Kladně skončili všichni veteráni a výrazně se omladil tým. A sázka na mládí se vyplatila. Dlouhodobé opory jako Patrik Machač, Kuba Strnad a další dostali na ledě daleko více prostoru a hlavně převzali na svá bedra daleko více zodpovědnosti. Na vše už navíc velmi zblízka dohlížel sám pan král Jaromír Jágr, který během sezony ukončil svoji zámořskou anabázi a vrátil se domů. Bohužel mu jeho návrat zhořkl faulem Havířovského Marka Sikory, který ho vyřadil na dlouhou dobu mimo hru. Herně tak sice Jarda týmu pomoct nemohl, ale o to víc si vše pohlídal ze střídačky. A také tento faktor jistě pomohl k tomu, že jsme se zatím dostali nejdále a to až do baráže o extraligu. V základní části jsme skončili opět na třetím místě a v play off jsme si poradili jak s Prostějovem tak i Českými Budějovicemi. V baráži jsme se potom utkali s extraligovými Litvínovem a Jihlavou a prvoligovými Karlovy Vary. Západočechům se podařilo postoupit na úkor Jihlavy. My jsme si ale ještě museli počkat.

Směr kterým jsme se vydali ale vypadal dobře, a tak jsme byli plni nadějí na další ročník. Jenže před sezonou nám trochu úsměv opadal, když odešel oblíbený trenér Hořava a s ním i několik opor, které se výrazně pod minulou sezonou podepsaly, ať už to byl David Tůma, Matěj Pekr, Anton Kurjanov nebo Roman Přikryl. Do týmu se ale Jaromírovi povedlo zlanařit Petra Vampolu, který v té době již věšel své brusle na hřebíček. Po dvou letech se do Kladna vrátil ofenzivní bek Brandon Nash. Tým po nějaké době opět převzala dvojice Lidický – Čermák. Jinak ale ve fanouškovském táboře panovala spíše nejistota. Strategie byla ale jasná. Všechny síly upnout na play off a v tomto duchu se také sezona de facto odehrávala. Petr Vampola si spolupráce s Jaromírem Jágrem, kvůli kterému se de facto na anabázi do Kladna vydal, moc neužil. Jarda totiž opět laboroval se zdravotními problémy a na led se v základní části prakticky nedostal. Vampola se i přesto podle širokého veřejného mínění stal hráčem sezony a to naprosto právem. Vampi byl svým entuziasmem totiž výborný nejen na ledě, ale i mimo něj a rychle si získal srdce většiny fanoušků.

V průběhu sezony za mateřské Kladno naskočila ještě jiná legenda, Tomáš Plekanec. Ten skončil po nepovedeném startu sezony v Montrealu, kde si ale stihl zapsat tisící zápas v NHL v základní části. Pleky poté většinu zápasů sice odehrál v dresu Komety Brno, ale vrátil se na nejdůležitější část sezony, na její vyvrcholení. A pomohl opravdu hodně a byl jedním z nejlepších hráčů nejen Kladna, ale vůbec všech sérií i baráže. Je to prostě rozdílový hráč a doufejme, že na Kladně neřekl ještě poslední slovo a že ho i v příští sezoně uvidíme v našem dresu. Další posilou byl samozřejmě i Jarda Jágr, který se po dlouhé době konečně vrátil na led a hlavně v baráži ze sebe dokázal dostat to nejlepší, co ho celý život zdobí a tým táhl opravdu neskutečně.

V základní části jsme si uhráli čtvrté místo a před námi bylo play off. Tam jsme postupně vyřadili týmy Přerova a Jihlavy. Do baráže jsme vstupovali řádně nažhaveni, protože na týmu bylo vidět, že na postup má. Kór když extraligové týmy Chomutova a Pardubic zjevně neprožívaly dobré ročníky a postup přes ně se zdál být reálný. Společně s nimi si účast v baráži vybojovaly i České Budějovice a čtyřka byla kompletní. Začátek pro nás nebyl lehký. První dvě kola jsme s oběma extraligisty prohráli a měli skóre 0:7. Jenže pak začala jízda. Prohráli jsme totiž již jen třikrát a ještě než bylo dohráno poslední kolo už se vlastně jen čekalo, že si pohlídáme náskok, který jsme si vytvořili. Nikdo už si také nepřipouštěl, že extraliga nebude. Vše jsme si opravdu pohlídali a po pěti letech slavíme návrat mezi “elitu“.

Atmosféra v týmu, v hledišti a vůbec na Kladně byla ke konci už tak elektrizující a pouto mezi týmem a fanoušky takové, že za dobu co na hokej chodím, nepamatuji, že bych někdy cítil něco takového. A to ani když jsme hráli play off v extralize nebo postupovali do extraligy v roce 2003. Je to i tím, že dřív jsme měli mezi sebou jakýsi odstup. I když se samozřejmě vždycky našly výjimky. Nyní se ale podařilo hráče zapojit i do fanouškovského dění, do společných děkovaček a tak dále. A právě tohle bych vyzdvihl úplně nejvíc a toto byl podle mne právě ten faktor, proč se nám to všechno tak podařilo. Protože tak jak by bez nás hráči necítili onu atmosféru, která je hnala dopředu, tak i my jsme byli naopak hnáni vůlí hráčů držet vysokou úroveň i na bázi fanouškovské. Nikdo prostě nechtěl zklamat nikoho. Společné oslavy, které pro některé trvaly několik dní ostatně potvrdily, že jsme všichni jeden tým. Fanoušci i hráči. Všichni jsme bojovali společně pro to, aby se na Kladně už nechodilo jen na týmy, ale i na hráče. Protože extraliga tak jak ji známe teď, už není soutěží, kdy zde hráli hráči, kteří se nedostali do kvalitnějších zahraničních lig a pak několik veteránů dohrávajících kariéry. Extraliga je nyní soutěží, kde je k mání dost zvučných jmen a kvalitních hráčů, spousta reprezentantů i hráčů se zkušenostmi z NHL, o zajímavých jménech ve funkcionářských pozicích nemluvě.

A nyní si to s nimi všemi můžeme konečně rozdat. A to samé vlastně i v hledišti. Říkám totiž, že už dost bylo Kadaně, Litoměřic a podobných štací. Je načase přivítat Plzeň, Spartu a další naše “staré kamarády“...