Xindel, Bolehlav a večer plný vzrušení

Na poslední cestu do Bolehlavi a zároveň poslední letošní busový výjezd se vypravoval hromadný povoz i přesto, že kapacita nebyla zdaleka naplněna, což se bohužel dopředu očekávalo. Jste lenoši, kamarádi! Oficiální sraz byl určen na 3/4 na 3, ale už ve 2 tu byla Hanka a přišmajdal jsem i já. Záhy přišmajdal Zelí a jali jsme se ve třech zdobit dvéře od kumbálu, což se nám nakonec tak nějak podařilo, nu posuďte sami. Po gáblu a bahnu jsme kolem třetí vyráželi vstříc Praze, kde na nás čekal jeden statečný. Aby byla lepší nálada, zakoupil jsem do vozu dvě PET lahve plné piva. Nakonec se ukázalo, že to bylo málo. Ale pojďme popořádku. Na kraji Kladna jsme nabrali Suma a hurá jedem dál. Šlo to jako po másle, dokud jsme neprojeli mejtnou bránou bez potřebného střeliva. Trocha hysterie, úporné hledání karty, telefonáty bez odezvy, příjezd včas ohrožen. Nakonec se u Diplomatu uskutečnila šťastná předávka a hurá jedem dál. Praha totálně zasekaná, nabíráme zpoždění a příjezd včas ohrožen. Chlapec na Čerňáku statečně drží. Po jeho nabrání jsme se usnesli, že z důvodu chcance zastavíme na benzínce, ale nebudeme nic kupovat. Ha ha. Dopadlo to jako obvykle. Nákup proviantu, konání potřeby (v různém pořadí) a hurá jedem dál. S vědomím, že to do začátku určitě nestihnem, se nám jelo docela fajn. Jaké bylo naše překvapení, když jsme po chvilkovém tápání přijeli k bolehlavské stodole 7 min před začátkem mače. Po parkovacích tanini, jsem se jim vych.al do řeky a šlo se na to. První třetina bez gólů, nervy pokračují. Obalujeme si je pivem. Ve druhé konečně začínají padat góly a taky naše hlavy. Zélo v domnění, že hází prázdný kelímek, hodil po tupounech v zelených vestách kelímek poloplný a všem jim ohodil škeble. Na to Kvasimódo čekal a už si pro něj jdou. Marné přemlouvání, že se omluví a bude to OK. Kvasimódo byl neoblomný, tak jsem ho alespoň po dobu pěti sekund intenzivně nenáviděl z očí do očí na vzdálenost deseti centimetrů. Chvíli jsem se snažil zastat náčelníkovu roli a pak jsem vyrazil za ním. Chytře si našel skulinku mezi dveřmi a trhači a tak alespoň cosi viděl a v klidu si popíjel. V ten samý okamžik mě zaujal divous s vizáží Rumcajse, který po chvíli vylezl ze stodoly a uzře naše dresy začal nepokrytě provokovat tím nejprimitivnějším způsobem. Jsem na sebe hrdý, odolal jsem. Ve třetí třetině se stala věc, o které se bude zřejmě ještě nějaký čas vyprávět v bolehlavských hospodách. Dali jsme gól a oni ho uznali jim, co to jé?? řvali Xindelovy děti. Ale chyba lávky gól jsme dali předtím my a tak ten jejich nemohl platit. Blížil se konec utkání a místní myslitelé již připravovali lynč mužů v pruhovaném. Málem se také odehrál. Kvasimódo chvíli zaspal, ale pak už rychle přemisťoval kohortu spoluvyholenců na místo vřavy. Úroveň místních vyjadřovalo také neustálé vhazování předmětů na naši střídačku, v Bolehlavi jsou panečku myslivny! Po zápase nejeden z nás očekával lynč i před vchodem stodoly. Ale kde nic tu nic. Jsou to hrdinové ti místní Středočeši. Poklidný přesun k busu, kde se přeci jen našlo pár frustrovaných dementů a také Policie ČR, která zde natáčela jakýsi dokument. Nu což, mají ode mě pěkný příspěveček v kamerce. V duchu jsem ještě předtím držel palce Paty, která vyrazila sama ke svému autu s mírnými obavami. Odjezd, pumpa, hrůzné Caruso, či spíše Hádej, kdo jsem - cesta byla zajímavá. V Praze jsme se rozhodli, že navštívíme Prochyho tam, kde je prostě fajn. Ale on tam nebyl grázl. No nic, zkusili jsme to. Na Kladně jsme byli co-by-dub a vyvstal problém co s bicíma. Dejme je k Sáfovi, navrhnul jsem. Že by z toho byl nadšen, to se říct nedalo, ale prý mu bylo šoufl. V naší oblíbené knajpě se skupinka nejodvážlivějších upravila do podoby zvířecí a tak v podstatě skončil předposlední výjezd sezony 2008-2009. Jestli jsem něco podstatného vynechal, nechť jsem doplněn. Děkuji a přeji vše modré!