VVV LIT

Veni, vidi, vici - výkon výrazného vrcholu - všichni viděli výhru - vyprovodili vejtahy vejpraskem - výborný výlet výherní - veledůležité vítězství venku - viselo ve vzduchu!
Celé to začalo odvolaným autobusem. Po dosavadních výkonech venku (zejména v Holešovicích, o Ostravě a Boleslavi nemluvě) a vzhledem k TV-přenosu není se co diviti. Ostuda to není avšak rozčarování v řadách hokejechtivců to vyvolalo. Opět tedy přicházejí na řadu benzínoví oři. Situace kolem domluvy vypadá následovně: Jedu určitě! Máme 2-3 místa. V kolik kde? Zítra dám vědět! Nevychází mi to, nestíhám. Jedeme ve 4 od zimáku, máme jedno místo. Nikam nejedu všichni se na to vysrali. Vejdeme se? atd. (nic ve zlém :) Celkový počet ohlášených vozidel se pohybuje mezi jedním a čtyřmi a nakonec se ustálil na dvou. Zkrátka Kladeňáci :) Formule pilotované Marge a Prochym (obsazované Smilerem, Filipem68, Vemenem a mnou) si dávají pole position u Essa (nyní Agipu). Cesta probíhá po objížďce uzavřeného Švermova kolem Mayrovky a větrníků u Pcher, směr Slaný, Louny, kde nás zaskakuje (ale nepřekvapuje) uzavřená silnice na Most a tedy objížďka. Následují oranžové směrovky, které však po čase končí (ale spíše je zapomínáme sledovat). Nebezpečně se blížíme k Chomutovu, kam však nechceme. Vlasta prohlašuje, že "kdyžtak v nejhorším skončíme na nějakým motorestu a zkoukneme přenos". Ale když už jsme se vydali, tak to by byla chabá náhrada. Nehledě na to, že v letněpodzimním vzduchu již od pondělka cítím překvapení v podobě bodového zisku. Jako vždy když situace nenahrává ničemu. Krátká porada mezi rychlostními pruhy vyústila v rozhodnutí, že ještě chvíli pojedeme a tam, že už ta odbočka na pravo musí někde být. Byla. A jedeme tedy na Most z jiného, nového směru. V jedné z vesniček (Velemyšleves nebo jak se ta některá jmenovala to ale nebyla) tankujeme pančovaný benzín a za poslechu zahraničních diskohitů a československých osmdesátek (které naše uši fajnšmekrů nepotěšily :) špekulujeme zda-li dnes ochutnáme z pověstného výběru uzenářských lahůdek před stadionem. V jedné ze serpentin míjíme odstavenou cisternu a kamion před námi jede jak když nejede, doufejme, že na na hokej do Litvínova... Panika však není na místě, času dosti, takže si to v klidu štrádujeme přes hory a přes doly směr komíny... Před 18 hod. vysedáme u paneláků a procházíme podloubím směr stadion. Klobásky zatím necháváme ležet a u pokladen potkáváme překvapení v podobě Dobroty a slečny Dády. Už je nás 8 - hurá! V sektoru ještě Bandí s Janinou, takže celkem 10 zoufalců/doufalců bude upírat zraky a věřit v zázraky. Stadion i přes loňské turnikety a letošní obří obrazovku stále zústává zimákem, a pořád vypadá stejně zašle jako vypadal. Mlhu nad ledem a pána otírajícího zamlžené plexi na mantinelech s radostí kvitujeme. Dobrota v kukani za námi zahlédl obrazovku a sdělil, že komentuje Antoš. To nám zrovna nepřidalo. Ale i těmi pár hlasivkami dáváme o sobě vědět. Začínáme aktivněji tyčkou Bělohlava. Pak inkasuje Kopr mezi nohy a obáváme se nejhoršího. Avšak! Šmach nahozením, ne nepodobným tomu plzeňskému, srovnává a na přestávkové pivo se hned kráčí veseleji. Mezi tím nás občas zabere kameraman dole, takže někteří maskují kelímky a mnohým z nás začínají přicházet roztodivné zprávy od lidí u obrazovek, aby jsme se usmívali, nešklebili, učesali, upravili a tak... No prostě "Humor". Největší vzrůšo obstaral o přestávku řezník Procházka, který věnoval do divácké soutěže prase. V další části přečkáváme dvojnásobné oslabení, po kterém následuje několik závarů kolem chemické branky a pár našich pěkných brejků s gólovým zakončením. O pauzu dáváme kelímek rituálně u stejného výčepu a pro buřta ven raději nejdeme abychom neurazili štěstěnu. Říkáme si, že to zatím vypadá slibně, ale pesimisté v nás stále hlodají. Shodujeme se, že by to mohlo být i dobré, kdyby před námi nebyla ještě ta zapeklitá poslední třetina. Strašák vedení 4-1 na Slávii stále existuje. Jestli tohle ztratíme nemůžeme se vrátit domů. Ale je to dobré. Domácí jsou již mimo hru a naši to tam nakládají. Kolemstojící podkrušnohorci se od počátečního nadšení postupně uchylují k láteření, zatracování a nadávkám na své hochy, což nás baví. Mě baví zejména nalevo stojící starší pán s červenobílou šálou z benzínky, kterého pak od třetího dějství marně vyhlížím - nevydržel. Po "bůru" přestávají držet i ostatní a tak se stodola postupně vyprázdňuje a utichá, což nám vyhovuje, takže jsme v euforii. Řveme "Šlégr čumí jak to Kladno umí!" a po kapsách nám začínají pípat telefony s gratulacemi. Naši dolaďují skóre a litvínovským nepomáhá ani kosmetická výměna gólmana. 1:6 konec a bezbřehá radost na obou stranách mantinelu (děkovačka samozřejmě proběhla :). Venku dáváme vítězný nektar a vyrážíme k autům uličkami bez veřejného osvětlení a s nastraženými patníky. Naštěstí bez úhony. Kolemjdoucí remcaly pak glosujeme poznámkami jako např. "Vaše bída naše radost" a pod. Cestou zpět pak odesílám zprávy typu Zkumavky šly s brekem, Dostali šest bochníků, Sborná hadr, Uganda se nekoná a Filharmonie hrábla do strun. Je tedy pravda, že zítra chleba levnější nebude, ale trocha radosti ještě nikomu neuškodila. Cestou ještě stavíme na pumpě u Loun abychom zkoukli 3 minuty mládežnického mistrovského fotbalu, které zajídám topinkou. Na dotaz jak hrajou se dozvídáme 1-1, což vidíme, ale ne JAK hrajou? Prej docela dobrý, šance byly... Doma v TV pak výsledek nikde nechytám a ráno se dozvídám, že to projeli na penalty. Ale ty jsou přece loterie to se ví a dnes to stejně nebylo to hlavní. Na Kladně pak už nikam nejdeme. No nebyl to špatný nápad na dobrý výjezd :) Zopakujme to ve Varech!