Ty vole, Zlín stál za to!

Výjezdy o Vánocích s sebou nesou riziko neodhadnutelnosti počtu výjezdníků. Sám pro sebe jsem si říkal, že když pojede deset lidí, tak to bude dobrý. Překvapili jste mě, přátelé! Přesné číslo nevim, ale můj odhad byl několikrát překonán. Už při slejzačce na nádraží se rýsovala kvalitní sestava. Navzdory časným hodinám už se vesele konzumovalo a konverzovalo. Dodatečně děkuji Gazzovi za Plzeň. Nepochopím proč kromě zavřené putyky, mají zavřeno i obě trafiky s rozšířeným prodejem alkoholu. Když už jsme seznali, že jsme všichni a vlak už pádí na čtvrtou kolej, nastal přesun na nástupiště a počal logický chaos, kam kdo a kam ne. Nakonec skupinka šťastlivců pronikla do první třídy a zbytek se rozptýlil klasicky do dvojky. Asi protože byly ty Vánoce, oddíl černopasažérů v jedničce nebyl ani vyhozen, ani lynčován, ba naopak byl tolerován. Vtipná situace nastala, když mě průvodčí vyzval, abych předložil cestovní doklad a já jsem ho neomylně poslal dál se slovy "tamhleten pán, co klepe tou nohou, ten naši jízdenku má" :) No byl to rychlík, v Praze jsme tudíž byli cobydup. Následoval rychlý přesun na Hlavák a vzrušená debata, kde koupíme pivo. Nakonec jsme ho obstarali přímo v budově nádraží, značně předražené pochopitelně. Ale což, pitný režim se musí dodržovat. Náš intersity jsme našli hladce a kupodivu získali i nějaká místa k sezení. Rozděleni asi do tří kupé a chodbičky odstartovali jsme litvu. Pan G. a pan M. byli za honoraci a pili drinky z panákových sklenek, no byl to prazvláštní pohled, ale proč ne. Catering zajistila Jezinka, který se vytasila lahodným uzeným a neméně chutnými uhorkami. Škoda, že když leju tak moc nejím, jinak bych si určitě vzal víc. Vlak nebyl příliš obsazen domorodci, takže se dal celkem plynule navštěvovat hajzl s přestávkou na cígo. Docela idylka, když to srovnám s výletem na Kokořín, teda pardon do Vsetína, bylo to jako nebe a dudy. Takže když pominu, že mi Špacír přivřel palici do dveří (za což se několikrát omluvil a podaroval mě pivem), že mě paní průvodčí okřikla, že teda takhle řvát nebudu a to jsem mluvil normálně a že jsem někde zřejmě ztratil přívěšek, bylo to opravdu fajn. Ještě musím dodat, že v Pardubicích jsme nabrali Georgina s čerstvou dávkou chmelu. Jak řikám, bylo to povedený, i když jsme museli dvakrát přestupovat. Po výstupu ve Zlíně jsem poprvé zalitoval, že neumím lítat. Ten krpál k tomu zimáku, to se jen tak nevidí. Nu což vylezli jsme to a zasedli do hospody. Někdo jedl, někdo nejedl. Všichni jsme se těšili. Brácha mi oznámil, že kolem nás prošel Dimy. Vysmál jsem se mu. Pak se vysmál on mně. Dimy tam skutečně byl. A byl tam taky Čend, Letadlo a Malčák. Čuměl jsem jak blázen, kde se tam vzali. To ovšem není důležitý, hlavně že tam byli. Posilněni pochutinami jsme vyrazili do ochozů. Zápas jako tradičně nebudu komentovat, kromě skromného zvolání: vyhráli jsme kurva! A to naštěstí zakryje i to, že zmožen démonem a uchvácen plexim jsem nehodlal opustit koberec před ledovou plochou. Dodatečně se omlouvám Prochymu za tu nabídku držkované, kterou si teda opravdu nepamatuju. Po zápase dvojitá děkovačka, sešup dolů a hup do vlaku. Moc si toho z cesty nazpátek nepamatuju, teda kromě toho, že dvě slečny zo Slovenska na nás asi nikdy nezapomenou :) Jo a taky s náma jeli Krušnohorci, někdo se s nima snad i bavil. Zpátky byla ta cesta nějaká rychlejší. Pamatuju si jak jsme opanovali žlutou Regionovu na cestě zpět na Kladno. A taky si pamatuju, jak už jako poněkolikáté mě po návratu domů polila živá voda a tak jsem navrhl ještě posedět. Daaziil nebyl proti a tak nás oblíbená Kobra vítala s otevřenou náručí. Druhá skupinka ve které byl můj bratr a obě světlovlasé slečny, který s náma taky jeli :) Snad ještě nějakej chlapec, ale to si nejsem jistej. No to je jedno, naše duo psalo jinou historii. Ale to už je tajný. Takže díky! Zlíňákům za body, vám za účast a vlakům, že nikde neseskočili z trati :)