Podařený vstup do sezóny

Po několikaměsíční odmlce, kterou vyplnila celá řada kulturních, sportovních i společenských akcí, se nám opět vrátila Extraliga. Osud tomu chtěl, aby první extraligový zápas odehrálo Kladno v kulturním domě pod Ještědem.

Proti Liberci se nám v přípravě dařilo a nebyl tedy důvod si na sever vézt mnoho skepse, na druhou stranu příprava je jen příprava a ani přehnaný optimismus nebyl na místě. Na místě byl však autobus u zimáku a tak mohla squadra poldikund vyrazit přes stověžatou směrem na Reichenberg.


(Začiná Zelééé)
Díky pozdnímu začátku jsme naplánovali odjezd na 15.15, což bylo ideální pro většinu studujících i pracujících. Krátce po druhé hodině se začalo místo setkání plnit figurami v modrobílém. Přibývaly postupně známé tváře (často s roztodivnými lahvemi) a tak začínalo být pomalu jasné, že tento výlet neúspěchem rozhodně neskončí. Proběhla lehká strategická úprava vlajky, exhumace bubnů pro naše Melody boys, přidalo se pár PETek a mohlo vyrazit. U Lípy jsme nabrali Paní Profesorku Hanku a štrádovali si to směr Hlavní Město. První zastávka byla naplánovaná na Essu u Šárky. Informační šum mezi mnou a řidičem však způsobil, že jsme minuli. Prochy20 čekající způsobně na pumpě však zachoval duchapřítomnost, odhodil všechny pochoutky a s mohutným máváním vyběhl za námi. Naštěstí jsme si vzpomněli a všimli si. Tak první bota na světě. Nevadí, říkám si, předejdeme zpoždění (na pumpě by to bylo zas na dlouho...) a alespoň nebudeme přetékat do utkání jak je naším zvykem. No hned u Diplomatu se vše vrátilo do starých kolejí. Ještě jsme nevystoupili a kladeňáci už se rozprchli po Dejvicích. Ten do bankomatu, dalších několik pro nápoje, zbytek pokuřoval a zevloval u fontánky. Po chvíli si však naštěstí všichni uvědomili, že stále ještě jedeme na hokej a bylo by dobré ho stihnout. Nahnali jsme nás zpět do autobusu a vydali se vstříc Praze a jejím kolonám...


(Zde se přidává Clouseau)
Na Černý Most jsem dorazil pět minut před plánovaným příjezdem kvetoucího plastického autobusu. Na lávce jsem potkal Hynka, který uchýlen ve stínu ostřil svůj zrak směrem do centra. Po úvodní zdravici jsme se vydali do řeznictví, které si Hynek již předtím okem znalce obhlédnul, koupit půlitrovku rumu a dva litry coly, jak o to SMSkou požádal Dobrota. Plastobus dorazil s mírným, leč pochopitelným a očekávaným zpožděním. Na poslední chvíli se jakoby odnikud na zastávce zjevila Zuza a tak jsme byli komplet. Dokonce natolik komplet, že pár jedinců to mělo na stojáka.
První pumpa za Prahou byla naše, protože jak praví kníže pornofolku "chcalo se, chčije se a chcát se bude". Následovalo nezbytné horečné nakupování piv, bionád a baget jakožto i rychlé potahování tabákem plněných dutinek. A jako již poslední dobou tradičně se začaly zapínat modrozuby, abychom si vyměnili tu obskurní, tu zajímavé, vždy však nevšední a málo profláklé songy, znělky, úryvky a melodie. Od této chvíle měl být zbytek dne a večera ve znamení hitu El Bimbo v jedinečném provedení Jean-Marc Dompierre and orchestra. Cesta ubíhala hladce a před obchodní centrum Tipsport arena jsme nezvykle dorazili včas. Zelí se vydal nakoupit lístky a my na něj pod bedlivým dozorem odstřelovače počkali. Vyšlo to naprosto přesně na lístek, žádný nechyběl ani nepřebýval, dobře my.
Když Barbora Špotáková vhazovala úvodní buly, zrovna jsme se trousili dovnitř. Náš sektor byl hned vedle sektoru Drogerie a parfumerie, takže to nešlo minout. Než jsme se však stihli rozkoukat, tak jsme prohrávali 0:1. Překvapeni jsme byli nemálo. Avšak nic nezastaví nás a tak jsme po pár minutách srovnali krok i skóre a postupně si vybudovali i náskok, který jsme až do konce zápasu udrželi. Během přestávky mezi první a druhou třetinou proběhla operativně porada kam a jak umístit naši zbrusu novou sektorovku a při jaké příležitosti ji vytasit. Ta se naskytla po vyrovnávacím gólu na 2:2 a díky hokejkám jsme si mohli se sektorovkou zakřepčit ještě třikrát plus při závěrečné děkovačce.
Z útrob obchoďáku stojí za zmínku ještě spontánní zdravice Oriho a hlučné reproduktory na toaletách, které našinci nedopřály klidného...
Po vítězné děkovačce s hráči a pak sólo s dvougólovým Markem Čurillou (dej se brzo do kupy!) jsme šli před budovu počkat na náš autobus. Daaziil se vytasil s vítězným doutníkem a tak čekání proběhlo v opojném duchu (pomineme-li dobrotovu prdel).
Cesta zpět byla velmi decentní a za neúčasti Bugra i bez Carusošou. Proběhla obligátní benzínka, kde jsme totálně vybrakovali všechno, co tam bylo k jídlu.
Já jsem si vyskočil na Palmovce...


(Uzavírá opět Zeliii)
Po hladkém průjezdu půlnoční Prahou (včetně vítězného kolečka na Vítězném náměstí) jsme se pomalu blížli ku Kladnu. Snad vůně domova či do dáli svítící komíny na Dřini začaly probouzet osazenstvo autokaru. Ten po několika tradičních zastávkách přistál na Sítné u Nagana a my zde mohli vyložit a uschovat veškerý arzenál. Torzo lidí se nechalo dovézt k zimáku a tři unavené, ale spokojené, postavy polkly na úvod sezóny jedno malé vítězné.


Foto v přílohách anebo zde:
http://liberecky.denik.cz/multimedia/galerie/653413.html?section=1,9
http://obrazky.zkouknito.cz/images-photos/img51/bi/2c7473e082.jpg
http://obrazky.zkouknito.cz/images-photos/img51/bi/ed1a1ea9df.jpg