... a jak to v těch Budějicích dopadlo...

Píše Daazil; Komentuje Zeliii. Takže: Dnešní výjezd začíná už před polednem, konkrétně v 11:56 odjezd z Kladna. Na nádru se nás scházejí 4 lidi a dva jsou hlášeni na trase Ostrovec - Město. Pesimista v nás slaví. A to se ještě před příjezdem Kralupské střely dozvídáme, že Rybkarybka nestíhá a bere to busometrem rovnou na Hlavák.
Vlak už má od počátku zpoždění a navíc je hlášena výluka mezi Ruzyní a Veleslavínem. Při přestupu na vlakobus poznáváme neomylně v jednom z cestujících Ládu Koťáka alias Lívii. Kupodivu necestuje s námi, ale do zaměstnání. Nic nebyly platné přímluvy, že tiskoviny počkají... Je to svědomitý pracovník!
Na Masaryčku dojíždíme asi 20 min před odjezdem vlaku do Budějic, který stíháme (samozřejmě včetně nákupu tekutin) těsně. Cestou se musíme dělit na 2 skupiny po 3 (což znamená, že nás jede celkem 6 + dac3nt z Prahy, který ovšem jede bohužel mimo nás). Naše skupina (Daazil, Zelí a paní Jana) si do sloučení cca v Benešově u Prahy (možná o stanici dál) vypráví o Kladenském Gymnáziu (částečně i proto, že s námi jede Jana, místní učitelka, a ke všemu s placatkou vodky). Ano, vzpomínáme na pro někoho nedávná, pro někoho jalová, léta a probíráme historky z podsvětí. Poté, co k nám přijde i zbytek, probíhá diskuze mezi alkoholickými zážitky a výjezdy. Pochopitelně mezi doušky ohnivých vod (piva za nekřesťanskou cenu zakoupená na Hlavním docházejí hned za Vršovicemi) probíráme filozofické traktáty a pilujeme latinské postuláty.
Asi s 10 min. zpožděním přijíždíme do Budějic, kde si já rovnou kupuju lístek do města Piva. Ostatní se soustředí na odchycení dac3nta a bankomaty. V Budějovicích chčije (bohužel ne body štěstí pro nás), takže chytáme bus. V busu už nás navigují místní co a jak, aby jsme se dostali na stadion. Pokyn: "Jestli jedete na hokej, tak vypadněte!" nás probral z náruživého sledování názvů stanic, z nichž ta druhá měla být U Zimního stadionu. No nebyla to ani třetí, řidič jel asi zkratkou.
Nu což, tak nakupujem drahé tickety do nově zvoleného sektoru pro hosty (početně odpovídá, ale je hned vedle sektoru pro domácí), výhodou však je, že to máme pro Pivsony blíž než předtim. Zde nutno ocenit rychlostní i estetické kvality pivonošek a veškerého personálu. Pomalost a narvanost bufetů známá z jarního čtvrtfinále se nekonala. Jinak - nevýhodná poloha sektoru je jistě záměrem domácích a velikost možná odpovídá co do počtu židliček, ale prostor je žalostně malý. Jestli zde budeme hrát někdy zase nějaké finále tak potěš... V zadním traktu tohoto salónku pro hostující fans se však skví skvostná plošinka, která by mohla být výhledově záchytným bodem. V jejím rohu okamžitě začínáme stavět Babylonskou věž z vypitých kelímků. Ihned se dozvídáme, že o první přestávce se bude konat soutěž o nějaké soudky budvaru, jako "dobrovolní" soutěžící se hlásím já (daaziil) a Smiler. U Daazila to chtělo trochu přemlouvání, ale jihočeský led si žádal pocítit něhu jeho Galdiátorů.
První třetina probíhá v lehce naší režii a výsledek tomu i odpovídá (1:2), když goly za nás sřílí Tomajko a Hájek. O přestávku se koná ona zmíněná soutěž v koulení sudů, bohužel prohráváme (částečně i vinou vzájemně si odporujících instrukcí), Dobře vy!, což slouží jako předzvěst dalšího průběhu utkání, avšak domácí nám dávají polovinu ceny (jeden 5l soudek Budvaru). Dobře Oni! Díky Vám! Dobře Nám Tak!
O druhou třetinu darované Pivo teče proudem, bohužel hokejistům nepomáhá ani to, že soupeře půl třetiny nepustili z pásma a 2. třetinu prohrávají smolně 1:0. Ne moc početná fanouškovská obec z Kladna (asi 20 lidu), se přes všechny útrapy těší na závěrečnou třetinu. Ovšem zde pro nás plyne několik překvapení: a) prohra 2:0, b) rozhodující gol, který nám bere šanci aspoň na bod, dává bývalý kladeňák Ivan Huml c) Budějovice opět předvádějí ukradenou melodii na pokřik "hácé mountfield to jsme my, ..." - prostě naštvanost převeliká. Já jdu rovnou od stadionu směrem na vlak, zatímco zbytek se snaží dostat do legendárních Masných Krámů. Závěrem bych rád podotkl "SMRT rozhodčím", kteří pískali hovno na obě strany (jako vždy). Jakmile jsme uslyšeli jména Minář, Barvíř, Blümel nastalo v našich řadách zděšení a vzpomínka na předloňskou šaškáru v šaškárně.
Co se týká konce, tak bohužel, ale přesto děkovačka klukům. Ode mě pozdrav Pajkymu a již si to kladensko-pražská větev mašíruje do těch Krámů. Našli jsme bez obav a ptali se na cestu jen jednou. Posezení. Přesun na nádraží. Ještě jedno rychlé a do rychlíku. Již při pochodu městem jali jsme se provolávat slávu Petru Tenkrátovi a spontánní chorálky jsme si jeli až do koncě večera. "Nepudeš, nepudeš, ty tu navždy zůstaneš a s náma ligu vyhraješ".
Během jízdy vlakem potkáváme v uličce k záchodkům chlapíka s fotoaparátem a albem plných fotek v podpaždí. Klube se z něho slovenský brat ze Spišské Nové Vsi, známý našeho Nádašdiho/Nádražího, kterého na inkriminovaném utkání fotil, a jakéhosi Vaice/neznám. Ukazuje nějaké ty obrázky a my kontrujeme pokřikem Kladňania do teho... Pravdpodobně v Táboře nás opouští...
Zbytek cesty v poklidu pilujeme chorálky, pijeme co je a pravidelně budíme klimbajícího průvodčího. Po přestupu na lokálku domů už klimbáme sami.