Boleslav, Boleslav, příšerné město!

Výjezdu do Boleslavi předcházela bujará pyjatika na oslavu bratří Zelenků, která proběhla v našem oblíbeném, znovuotevřeném a fungl novém Podvobrazu. Tato trachtace nás stála mnoho sil a tak před odjezdem proběhla válečná porada, kdo že to vlastně odfandí. Myslím, že nakonec jsme ze sebe vymačkali docela dost. Přes mírné obavy, že bude autobus poloprázden, byl lehce přeplněn. Neměl jsem z toho radost a usilovně přemýšlel jak se vyhnout stání. Ale to je těžký, když lezete z hospody jako poslední. No nakonec nepomohlo ležení v uličce, pomohl až posez u nohou milé slečny, které tímto ještě jednou děkuji. Později se smiloval pan řidič a vytvořil vepředu dvě místa, které jsme zabrali s Gazzou. Cesta poměrně rychle ubíhala, lidé se díky sobotnímu večírku velmi rychle měnili v animály a bylo veselo. Od této chvíle budu trochu sprostý, nemám to ve zvyku, ti kteří mě znají vědí, že obhroublá mluva není můj styl a za každé sprosté slovo si dám pohlavek. Ale teď není zbytí. Na zkurvený boleslavský stadion nestadion jsme přijeli překvapivě včas. To bylo dobré znamení. Zápas to byl takový nějaký divný, něco mi neštimovalo, i když se vedlo. Dnes už vím proč. Jdu si takhle pro pivo a cestou se zastavím u manťáku, protože je tam poměrně zajímavý výhled. Najednou se u mě zjeví Bebugr, chvíli postojí a pak zničehonic po gólu Boleslavi chrstne pivo do ksichtu podivného (přišel mi, že byl trochu přihřátej) strejdy. Doteď nevím proč, ale čert to vem. Co následovalo potom je vrchol všeho. V mžiku cítím dvě pazoury, které mě povalily na zem a už mě táhnou. Dres mi samozřejmě přetáhli přes hlavu, abych nevěděl nic. Po chvíli se probírám před zimákem a už si mě dávají policajti. Na moje připomínky, že jsem vůbec nic neudělal nikdo nebral ohled. Sbalili občanku a neustále mě napomínali, že jim tykám. Když jsme se pak vraceli, v čemž nám nikdo nebránil (to celkem o něčem vypovídá) zkurvený plešatý kvasimódo, který byl zřejmě šéfem ochranky, zálibně mlaskal jak ty dvě mařeny dostal. Vrcholem bylo, když na mě svým švidravým okem mrkal nahoru a na můj požadavek, ať mi jde zamrkat přímo nahoru reagoval, ať jdu já k němu dolu. Opravdu security na profesionální úrovni. Hokej jsme nakonec prosrali taky, pak eskapáda s bagetami, čímž jste mě (a nejenom mě) neskutečně nasrali. Tenhle výjezd byl nějakej divnej. Snad to bude příště lepší.