BOL LOL

Úterní počasí se tvářilo nevlídně a my vyráželi vstříc nováčkovi ELH do Mladé Boleslavi. Pro autobus s kladenskými fans cesta již dosti zapadlá prachem zapomění. Jen několik účastníků matně pátralo ve vzpomínkách, kdeže to vlastně to středočeské město leží. V dnešní době kompjůtrů a internetu se dá ale zjistit vše. Ano, správně! Jsou to Střední Čechy!

No na zimáku jsme se scházeli jak švábi na pivo. Venku zima, pod mrakem, vevnitř několik lidí, další postupně docházeli unaveni celodenním přemýšlením jak se utrhnout z práce, ze školy, od rodin a uříceni úprkem odtamtud. Ještě v 15.01 se nezdálo že bude plný bus jak slibovaly objednávky. Ale sešlo se to - nakonec víc než na Liberec! Dalším příslibem byl avizovaný autobus z Krkonoš a spousta autařů.
Autobus se zaplnil ani jsme nevěděli jak a téměř na čas vyrážíme. My jako pořadatelé zájezdu jsme nebyli ze začátku příliš ve formě a nedostatečně jsme informovali řidiče o plánovaných zastávkách. Tím se to začalo poněkud komplikovat. Dobrotu, postávajícího na Pražské mezi lidmi čekajícími na jiný autobus stejným směrem, jsme identifikovali ve chvíli, kdy se řidič jal závodit s cyklistou. Ubrzdil to, Tomáš vesele nastoupil a jelo se dál.
Při vjezdu na Evropskou volá Bugr z Be kdeže jsme. Jeho odpovědí pak bylo: "Ježiš, tak to abych vyrazil". Pumpu na Šárce jsme takticky vynechali a o několik zastávek dál měl čekat Bugr z Kla. Čekal, akorát jsme strojvůdci neupřesnili, na které že to zastávce. Opět brzdy a veselý nástup. To jsme ještě netušili, že vrcholem bude Diplomat.
Nevím z jakého důvodu hlásíme, že další stanice bude Dejvická. Řidič to vzal doslova, minuli jsme Diplomat a přistáli na zastávce MHD přímo u vlezu do metra. Ke všemu napříč vozovkou. Skupinka kladňanů, vykolejena naším průjezdem, se volnou chůzí vydala směr my. Nic, dobrý, nastoupili, jedeme.
Ve chvíli kdy vjíždíme na kuláťák přemýšlím jestli nastoupil ten berounský Bugr. Samozřejmě že ne. Telefonuji. Obsazeno. Telefonuji několikrát. Konečně. (Následuje volný přepis) "Kde jsi?" "No tady!" "Kde tady? "No tady! Kde jste vy?" "No vjíždíme na kulaťák, kde jseš?" "No u Diplomatu, já vás viděl!" Následuje ještě několik replik a rada, aby to vzal metrem na Čerňák.
Praha průjezdná jako před týdnem - do Karlína dobrý, pak špatný. Dobré je, že MB je blíž než LIB, špatné je, že se začíná o hodinu dřív. Ale co, teď už nemůžeme nic.
Ve chvíli, kdy projíždíme kolem šapitó O2, mě zaskočila otázka jednoho ze zájezdníků: "Zelí, jak je v Boleslavi? Chvilku přemýlším co se jako děje, a odpovídám otázkou: Jak jako v Boleslavi? Vyleze z toho, že jako jestli je tam na stadionu teplo nebo zima. To jou mi dotazy, byl jsem tam jednou před šesti lety a teplo zrovna nebylo. Říkám: "Vedro nečekej. Jako v Liberci to nebude." Periferním pohledem jsem zahlédl Jardův dres před sebou a dodávám: "Tam bylo vedro vedro i Rybce Rybce." (Pozn. Od tohoto bodu měl být následující text psán tímto tímto stylem stylem, ale ke čtení ke čtení by to moc nebylo nebylo, takže pokračuji pokračuji normálně normálně).
Kocháme se krásami hlavního města a ujišťujeme se, že zástavka na Černém mostě musí klapnout hladce. No bylo to zase tak tak. Zastavujeme a výslovně upozorňujeme, že ven se nejde - tři nevydrželi a prorazili bariéry. Že prý stačí klidně jen na 10 vteřin. Bylo to delší, ale dobrá. Jsme lidi ne? Měkoty nalezly a po nich následují zbývající zájezdníci Zděnda, Plech a i ten Bugr. Ulička je solidně přeplněná. Přistoupivší s sebou naštěstí mají nějaké ty plechy a denní tisk a tak může pohoda výjezdní pokračovat. Narušuje jí jen několik hlasů ze zadu. Zase něco o vyměšování a tak.
Stavíme na odpočívadle u lesa, kde na jednom z kmenů visí nápis: Motorest otevřen! Nikdo se do hlubin stromoví a křovisek neodvažuje, většina jen močí a pokuřuje. A kupodivu ani přes silnici na pumpu u protějšího směru se nikdo nevydává, zřejmě vadí spousta projíždějících aut a kamiónů. To všechno dohromady znamená, že cesta tam bude bez pravidelného pitného i jídelního režimu. To je asi poprvé!
Značku Mladá Boleslav míjíme jinde než jí míjí obvykle ostatní a jedeme tak zkratkou přímo ke stadionu. Jak se blížíme, tak se venku začínají množit rozjařené postavy v kladenských dresech. Fata morgana! Vidíme snad sami sebe? Při přistání a bližším ohledání se ukazuje, že to všichni jsou Rudníci. Králem dnešního večera totiž nemá být místní nehrající Král Richard, anóbrž Richard náš, a to Diviš (původem z Rudníka, malebné to obce v Krkonoších, našich to horách nejvyšších). A toto jsou jeho známí a krajani, kteří se vydali povzbudit slavného rodáka. Všichni natěšení, naladěni, napojeni, s pomalovanými svršky i tvářemi a hudebními nástroji možnými i nemožnými (zejména rozličnými trumpetkami a frkačkami). Dobře oni!
Po asi hodinovém přepočítávání 55 ks vstupenek a odpovídající částky v penězích, vcházíme v čase 17.31 do útrob místní stodoly nesoucí hrdý nápis Metrostav. Nás prokladenských se tu nachází jistě přes 150. Hokej napínavý, ovšem moc ke koukání to nebylo, spíš urputnost, nepřesnost. Většinu času nás embéčka tlačily. Ale štěstí stálo při nás i Koprovi. A tak jsme ty tři body vyválčili.
Několik postřehů k zimáku je už v diskuzi, tak jen dodám, že jakási rekonstrukce za ta léta proběhla, něco se natřelo a dřevo nahradil plast. Vypíchnul bych zejména ty nevkusné hlasité diskošlágry, umělý pokřik Mladá! na který nikdo a nic neodpovídalo, vlezlý klakson (nebo co to bylo), osvětlení připomínající spíše předimenzované kancelářské zářivky a pestrobarevnou securitku.
Dílčí problémy byly, ale nic se nehrotilo. Největším problémem tak byla architektura sektoru hostí. Bubeníci první třetinu neviděli z hokeje nic. Protože jsme lidi a nebyl čas, tak jsme se usadili hned dole. O přestávku se to vyřešilo přesunem na balkónek nad vchodem. Tam ale zase bylo málo kotelníků, kteří přece jen upřednostňovali výhled z ochozu s možností operativního skoku pro něco do něktrého z bufetů. Takže jsme chaos postupně rozložili kam to šlo. Krakonošáci zpívali svoje chorálky, my svoje a někdy jsme se i potkali :) Naštěstí pokřik "Kladno" je jednoduchý a nepřekonatelný. Horší to bylo s vlajkou, která byla opět větší než velká, takže při roztáhnutí buď nebyla přes konstrukci časomíry vidět, anebo jí nešlo roztáhnout celou. No neudělali jsme nic a tak jsme dělali co to šlo.
Jak již víte, dopadlo to všechno dobře a my si mohli dát s hráči děkovačku a vyvolat dnes tolik populárního Ríšu. Ten byl připraven a předvedl dva ekvilibristické skoky přes švihadlo. Děkovačka hromadně a choaticky pokračovala až venek. Proběhlo ještě několik fotografií, přípitků a pak dojemná setkání i loučení. V euforii všichni vyrazili zpět k domovům. My středočeši jsme již tentokrát pumpu nevynechali. Ani letos už obligátní vítězné Vítězné nemohlo chybět.
Proběhlo několik pokusů o Ufouny, Závu apod. I zadek si řval jakési svoje slogany. Celkem se nic extra nedělo. Zastávky zpět pokračovaly v duchu cesty tam, takže po všech výsadcích jsme náš kosmoplán místo k mezipřistání u Naganobaru dokormidlovali až na konečnou. Prostě přímo k zimáku. Po vyložení propriet a zběžném úklidu se rozpoutala debata, kdeže to dáme tu vítěznou kávu. Každý zvolil překvapivě podnik nejbližší jeho cestě do hajan. A to se nám to hajalo.


Foto:
Bugr z Be: http://bugr.savana.cz/?p=198
Marty: http://www.zkouknito.cz/velky-obrazek-nebo-fotka.f?m=a28bfe0233.jpg&fId=52
http://www.zkouknito.cz/velky-obrazek-nebo-fotka.f?m=36607dc9b6.jpg&fId=52
http://www.zkouknito.cz/velky-obrazek-nebo-fotka.f?m=b5f3c02f32.jpg&fId=52
http://www.zkouknito.cz/velky-obrazek-nebo-fotka.f?m=bf2c2b635f.jpg&fId=52
http://www.zkouknito.cz/velky-obrazek-nebo-fotka.f?m=2a2953d549.jpg&fId=52