STOJÍ TO ZA TO?

Tuhle otázku si poslední dobou položil snad každý fanoušek kladenského hokeje. Stojí to za to? Za to na ten hokej chodit, stojí za to ty naše kluky podpořit? Má cenu i nadále chodit na zimák, jezdit na výjezdy, fandit, když jsme na tom tak, jak jsme? Odpověď je jednoduchá. Samozřejmě, že stojí. Vždycky to za to stojí. Nevzdat to, neustoupit a bojovat.

I když všichni víme, jakým obdobím náš hokej prochází, přesto bychom měli zůstat a podpořit. Kdy víc si zaslouží náš tým podporu než v těchto těžkých chvílích? Podpořit a stát při něm ve chvílích, kdy je na výsluní a daří se, umí všichni. Ale co v těch chvílích, kdy se tým potácí u hokejového dna? Máme se snad na kluky vykašlat, jen nadávat a hořekovat, kdo za to může a obrátit se k nim zády? NE! Vždyť přece naše kladenské srdce a naše fanouškovská čest zažila už nejednu prohru, krizi a pád. Proto to teď nesmíme vzdát.

Vezměme si jen například poslední čtyři zápasy. Všichni víme o čem mluvím, tak mi dovolte pár slov z mého pohledu. Třinec – ošklivá prohra 6:0. Bolelo to, moc to bolelo. Spousta z nás by tam nejela. Přiznávám, já sama na hokej bych tam taky nejela. Ale díky i jinému plánu nás směr Třinec vyrazila početná skupina, která nakonec vyrazila i na zápas podpořit kluky. I když jsme po chvilce prohrávali, fandili jsme a pořád věřili. Pak přišel zlomový okamžik, kdy už toho bylo moc. Ano, odešli jsme. Ale ruku na srdce, kdo z Vás někdy z hokeje neodešel. Takže spousta z vás jistě pochopí, že jednou tahle chvíle nastane u každého. Ano, byla to prohra a bolela. Stejně jako jiná prohra. Jen pro připomenutí, loňský druhý zápas jsme ve Třinci taky prohráli, 7:2. Položilo nás to snad? Ne. Prohra zamrzí a takováhle obzvlášť, ale přesto bychom měli zůstat, věřit a být oporou.

Následný páteční domácí zápas je kapitola sama pro sebe. Neviděla jsem, ale i tak prohra 0:2 hodně zabolela. Snad více než prohra v předchozím zápas. Vy, co jste byli a viděli, víte nejlíp, jaké byly pocity po zápase. Chtěli jsme to vzdát, ale co tím získáme? Nic. Co se stalo, se stalo, nezměníme to, a proto musíme zůstat a dál věřit. V neděli přišel Litvínov. Nebo lépe řečeno, Kladno přijelo za Litvínovem. Řekněme si na rovinu, ani já a myslím, že spousta z ostatních výjezdníků, která jela a nečekala žádné zázraky. A co přišlo? Přišel první gól a neskutečná radost. Sice pak došlo na vyrovnání, ale i tak vládlo nadšení. Vždyť po dlouhé době jsme dali gól. Tato euforie snad byla i jednou z příčin, kdy se nám podařilo zvýšit náskok na 1:3. Všichni si umíme představit, co přišlo po snížení stavu o jeden gól – neskutečné nervy. Nervy, které jsou pro mnohé odrazem bojovnosti. Byl to neuvěřitelně dlouhý konec zápasu, ale naši kluci to ustáli a bojovali. A my jim věřili. Vítězství z Litvínova v této době krásně zahřeje. Co si budeme povídat. Výhru jsme potřebovali a neuvěřitelně nám pomohla. A o to víc hřála, že byla z Litvínova, kde nám štěstí nikdy moc nepřálo. Takže nedělní zápas? Neskutečná radost a naděje do dalších zápasů. A pro tyhle chvíle stojí za to i nadále věřit, bojovat a fandit.

Posledním zlomovým okamžikem byl úterní zápas v Brně. Ačkoli Brno nemám ráda a vím, že přivézt odtamtud body je spíše než realita vysněná utopie, vyrazila jsem. Co si budeme povídat, po první třetině jsem čekala neskutečný výprask. Nebudeme si nic nalhávat, to jak dále probíhal zápas si představoval asi málokdo. Při ztrátě tří gólů v téhle době vyrovnat je něco neskutečného, aspoň tedy pro mě. Prodloužení nám nepřálo, ale kolik takových zápasů jsme nezažili? A přivézt z Brna bod je i tak nádhera. Vždyť tam odtud se body jen tak nevozí.

Na závěr se tedy zeptám stejnou otázkou jako na úvod. Stojí to za to? Ano, stojí. Vždy stálo a vždy taky stát bude. Ať je situace jakákoli, ať se nedaří či naopak ano, vždy to je a bude naše Kladýnko a naši kluci, při kterých stojí za to stát v dobrém i zlém. Vždyť by nám to naše modrobílé srdce a naše kladenská hrdost neměla dovolit je opustit. Ať je situace jakákoli, vždy to stojí za to věřit, bojovat, fandit a neopustit. A stejně tak jako my potřebujeme naše kluky hokejový, oni potřebují nás. Věrné fanoušky, kteří v těch těžkých chvílích jako je tato zůstanou držet pospolu, budou věřit a budou věrní. Vždyť všichni víme, že takovéto situace mohou nastat, a proto nám naše fanouškovská čest nesmí dovolit to vzdát a dodává nám sílu věřit v lepší zítřky. Proto jednoznačně říkám: STOJÍ TO ZA TO!!!