4 stateční (šílení) ve Vítkovicích

Dlouho dopředu, hned jak bylo rozlosováno, jsem věděl, že se budu chtít do Ostravy podívat. Pak už to bylo jen o shánění sparingpartnerů. Z řad svých kamarádů se mi podařilo překecat Váňu a Kučího. Další 2 nemohli kvůli práci, 1 kvůli penězům, 1 kvůli škole. Všichni tvrdili, že je to šílený nápad. A taky že měli pravdu.

Ve chvíli, kdy jsem chtěl napsat info na net, fanklubácké stránky vypadly z již známých důvodů. Po úvaze, komu bych napsal, mě napadl Daaziil, známý to cestovatel. Ale odmítl s tím, že nemá čas. V předvečer výletu se mi ozval Gazza a nakonec jsme razili ve čtyřech.

Jeli jsme s tim, že se můžeme vrátit do půlnoci do Prahy, ale museli bychom odejít dřív ze zápasu, což se nám rozhodně nechtělo. Vzhledem k tomu, že byl pátek, bylo nám jedno, kdy se vrátíme. Gazza ale předem avizoval, že pojede dřív. Řekli jsme si, že uvidíme.

Mluvili jsme o tom, že bez Tenkyho budeme poloviční a ztráta Horniče byla další zlou zprávou, ale naději jsem viděl v mladých náhradnících a návratu Víti Bílka k P+P.

Sedli jsme do vlaku, k jakémusi stolku, schovali lístečky reservé a doufali, že nás nikdo nevyhodí. Bilance: já 6 piv na zádech, Kučí obdobně, Váňa něco málo, moc nepil, protože měl na noze ortézu a nebylo mu moc dobře. Gazza nepil. Už nevím, jestli z kocoviny nebo prostě z nechuti.

Čtyřhodinovou cestu jsme si zdárně krátili ferblem a nikdo nechápal fakt, že jsem vyhrál co se dalo, což mě nabilo optimismem i do hokeje. Ferbla vystřídala lóra a pifka mizely jedno po druhém. Nejvíc jsme se řehtali, když mi psal SMS jakýsi Kučí, že děkuje za pozvání, ale neví, co jsem si to vzal do hlavy, že zrovna on pojede na hokej a mě došlo, že jsem předtim psal Info zprávy někomu jinému :). Lóru jsme sice už nedohráli, ale Gazza, coby naprostý začátečník skončil 3 body od 1. Místa.

V ČEZ aréně jsme si všichni čtyři dali místního Ostravara a na rozdíl od minulého reportu z Vítkovic můžu s klidem napsat, že nikomu nechutnal, kyselost. Přešli jsme na značku Radegast. V sektoru hostí jsme sešli s místními 4 až 5 fandy kladenského hokeje. Fandit se dalo jen, když nehrála hudba nebo nefandili domácí. Ticho tam bylo ale dost často, takže příležitostí bylo hodně. V 1. třetině to vypadalo na poměrně vyrovnaný hokej. Měli jsme pár šancí a na druhé straně nás podržel Kopr. Se stavem 0:0 jsme byli po předchozích výsledcích v Ostravě nadmíru spokojeni. Ve druhé třetině nám tam padnul jeden gól a od té doby jsme přestali hrát a bylo hotovo. Třetina skončila stejně jako v Budějovicích 4:0 a 3. třetina se nesla ve znamení rozhovorů, jestli pojedeme dřív s Gazzou, když ten ale už byl na cestě. Na konec jsme se rozhodli, že pojedeme dřív, protože naši hráči si závěrečný potlesk ani nezaslouží. Někdy bychom si mi kladenští fanoušci měli zahrát sranda mač a hokejky by nám měli fandit. Určitě by to byla hezčí podívaná :). Za stavu 6:0, opouštějíce arénu, jsme slyšeli 7. gól v naší síti :(.

Byl to boj o každou vteřinu, ale vlak jsme kvůli váňově ortéze nestihli. Tedy já ano, ale už jsem stačil jen zamávat. Kdybych strčil do dveří nohu, mohli jsme asi jet všici, ale to jsem v tu chvíli nevěděl. Vystoupil jsem v Ostravě – Svinov, Gazzovi přes ulici zamával a vydal se směrem tramvaj, kde byl domluvený sraz. Začaly vyhlídkové trasy tramvají načerno. Pochopitelně jsme se vydali po stopách vyhlášené Stodolní ulice. Ochutnali jsme její atmosféru, ale nikde nezakotvili. Zatoužili jsme po starém dobrém klidném nákupu v Tescu. Nakonec to odnesla jedna stará benzinová pumpa.

Jedenáctá hodina se blížila, a tak naše družina vyrazila směr nádraží Svinov, kde jsme se nasmáli, když si Váňa uvědomil, že zmateně hledáme spoj mířící do Svinova :). Na zpáteční cestě jsme obsadili kupéčko a brzy usnuli. Kučí zabral celou jednu stranu, zatímco my se mačkali na druhé spolu s přistoupivším Pardubičákem :). Jinak se nic nestalo, kromě návštěvy nechutně pošavlovaného WC.

V 5 hodin na spícím hlaváku jsme se bohužel nedočkali čerstvého pečiva, ale rozsvítily se mi oči, když jsem spatřil v ledničce onoho obchodníka plechové pivsony. Kučí už nechtěl, ale já se ho neptal. Na cestě do Kladna bylo veselo. Ve vlaku nebylo střízlivé duše. V půl sedmé ráno jsme šťastně dorazili domů.

Krásný výlet! Až na ten hokej!

(Zmeky)