Zápas s Plzní vyplnil další okénko v mezisvátečním programu hokejového fanouška. Pro hokejisty, tedy aktéry samotné podívané, byl druhým v necelých čtyřiadvaceti hodinách. Toť slušná porce i pro trénovaného borce. Extraligové regule jsou však neúprosné a vrcholový hokej žádoucí. Jen ten výsledek nebyl podle našich představ. Jsem rád, že ani Jirka Kuchler nehledal pro porážku výmluvy.

Banda zoufalců, jak je často naše družina nazývána rozmilými soupeři, se v zápase proti Vítkovicím nadechla k dalšímu střípku z kolekce vyvracení invektiv. Žel bohu skvěle rozjetý zápas skonal na klasické kladenské nemoci - nedostatečnou soustředěnost a pasivitu. Třígólová smršť z druhé třetiny tak znamenala pouze bod. Veselo z toho nebylo ani Davidu Růžičkovi, který příkladně bojoval a pral se o své místo na slunci.

Ač oba trvalým bydlištěm pražská verbež, srdce mé i Mladého žhne modrobílou září. Jsa coby pivní filosof přesvědčen o vanitas vanitatum bytí veškerého, kde jinde najít možnost překonání nuzné osobní existence vyjádřením účasti na něčem vyšším a zásadnějším, nežli podporou svého rodného Kladna? Přátelé, vybodněme se na lkaní nad klávesnicí - jde nám o jediné, tak pojeďme do Třince!

Tak tohle byla paráda. Favorizované Budějovice nám nezatopili a odjíždí domu bez zářezu. Modrobílá družina vyprášila síť soupeře čtyřmi přesnými zásahy, které snad přinesou potřebné sebevědomí. O průběhu zápasu snad nejlépe vypovídá zdařilá minutka, kdy jsme hráče hostů nepustili naprosto k ničemu. Když se řádně bojuje, výsledky se dostaví. Pravým bojovníkem je také Eby alias Honza Eberle!

Zápasy se Zlínem jsou vždycky trochu zvláštní, stejně jako je zvláštní tenhle modrožlutý tým. Bohužel nejsou ani trochu lehké a dnešek potvrdil zažité zkušenosti. Ševci nebyli lepším týmem a vyhrát si dle mého soudu nezasloužili, ale zápas otočili a tak duel musely rozhodnout ošidné penalty. Víťa Bílek se nakonec dočkal vítězné tečky svého naťuknutí.Všichni jsme si oddechli, ale na jak dlouho?

Někdy fakt nevím, co do těch perexů psát. Nechat si utéct solidně rozjeté utkání je zřejmě naše dlouhodobá specialita. Mastičkáři z Litvínova měli odjet s prázdnou, ale pár důležitých chyb převáží významné snažení po nich následující. Nakonec z toho nemáme nic a hrozivý výsledek návdavkem. Přesto stále bojujeme i s Jurou Bickem ve svém středu. Ten se nevzdává!

Jak jsme prorokovali, tak se stalo. Série událostí a reprezentační přestávka se pozitivně odrazily na rozpoložení našeho mančaftu. Liberec prostě prohrával už před Kladnem. Ale nebylo by to Kladno, aby se to nezdramatizovalo a nezamotalo. Naštěstí ulevný odfrk zasvištěl éterem. Sacha Treille zase plazil jazyk. Stalo se tak po jeho třetím, nakonec neuznaném gólu. Ale nálady mu to neubralo a s radostí mně a Mišelovi poskytl popo, tedy pozápasové povídání.

Začíná být čím dál tím těžší nějak komentovat naše domácí prohry. My zdravě motivování v hledišti to nevzdáváme. Předpokládám, že kluci na ledě mají motivaci dvojnásobnou. Umlčet tlučhuby a pištce. Zároveň dokázat sami sobě, že na to mají. Dnes to nedokázali. Proto se například Jindrovi Kotrlovi nechtělo mluvit vůbec. Přesto se kousl a podal pár slov na vysvětlenou.

Po parádní výhře v Boleslavi nás čekal další důležitý zápas s odvěkým rivalem - Spartou. Rudí nastupovali k zápasu v těžké krizi, kterou my chtěli tímto mačem zažehnat. Přenést to dobré a oprostit se od toho špatného, takový byl cíl. Modrobílá družina ještě neřekla poslední slovo. To zatím úplně poslední vyřkl Martin Látal.

No to jsme se načekali. První vybojované tříbodové vítězství je na světě a odneslo to mocně podporované Brno. V utkání jsme byli jasně lepší a konečně až na jeden výpadek všechno fungovalo. Útočníci byli kde mají být a stříleli góly. Beci byli, kde mají být a nenechávali soupeři moc prostoru. V bráně byl Cigi a jistil celý šlapající ansámbl. Tak šel po zápase k mikrofonu.